>>ja teda nevim jak jini lidi, ale ja nemam ruku tak presnou, ze bych si rekl
>> "ted hodim kostku silou presne takovou a takovou a udelim ji presne
>>takovou a takovou rotaci atd." a pak to tak opravdu hodil. cili i kdyby ty
>>ostatni veliciny (vlivy okoli) byly porad stejne, mas tam nahodny prvek -
>>zpusob hodu. takze ti pokazdy padne neco jinyho. no kdyby tu kostku
>>hazel stroj, bylo by to neco jinyho...
No vždyť říkám žes to nepochopil. Já jsem říkal, že hod kostkou není náhodný proces, protože padne číslo přesně podle zákonů dynamiky. Vstupní údaje jsou parametry hodu, parametry prostředí a parametry konsty, výstupní údaj je přesná cílová poloha a orientace kostky. Nejedná se o náhodný proces.
Něco jiného je, jak se to zdá tomu kdo házel, protože on (jak říkáš) není schopen přesně ovlivnit parametry vrhu, takže neví co padne a tudíž se mu hozené číslo zdá býti náhodným. To je úplně to samé jako generátor pseudo-náhodných čísel v počítači.
Vůbec jsem neříkal nic o tom, že člověk je schopen hodit schválně několik stejných hodů. To sis vymyslel. Takže jsi opravdu můj příspěvek nepochopil.
Zakony termodynamiky se ridi presne zakony pravdepodobnosti. Uz kvuli tomu se teplo siri z teplejsiho mista do chladnejsiho.
Zákony termodynamiky bohužel platí. Zvláště ten druhý, ten existuje i v Murphyho zákonech:
» Aby se něco mohlo vyčistit, musí se něco jiného ušpinit. Ale aby se něco ušpinilo, nemusí se nic vyčistit. «
>> Já jsem říkal, že hod kostkou není náhodný proces, protože padne číslo přesně podle zákonů dynamiky. Vstupní údaje jsou parametry hodu, parametry prostředí a parametry konsty, výstupní údaj je přesná cílová poloha a orientace kostky. Nejedná se o náhodný proces.
vsak tak jsem to pochopil. pokud znas vsechny parametry hodu atd., dokazes spocitat, co padne. slo mi o to, ze parametry hodu jsou (pseudo)nahodny, proste nehodis kostkou dvakrat stejne.
a co třetí zákon termodynamiky? třeba generátory selhávají protože generují hafo méně význačných hodnot:) tak mě ještě napadá, že náhodou, alespoň z měho hlediska, lidé nazývají jevy vyznačující se vysokou komlplexností. vystupuje v nich příliš mnoho neznámých a mozek má tendenci zjednodušovat (třeb jako u barev;) ). zdá se, že jediný kdo tomuto svodu odolal je Tom;) a vůbec, na základě své předchozí premisy prohlašuji, že náhoda neexistuje. náhoda je blbec (těžko pochopitelný idiom? wthmtf !#@#)
p.s.: slibuji, že už nikdy nebudu psát opilý :))
goddard > Jojo, pěkně vyjádřeno, podepisuji se pod to ;-)
1. Opravdu náhodný jev neexistuje. Možná snad na kvantové úrovni, ale to je příliš neznámý obor na vytváření nějakých soudů. Podle mě ani tam nemůže být nic náhodné.
2. Lidi považují za náhodné to, co je zjištěno z velkého množství neznámých parametrů (kostka, generátor pseudonáhodných čísel v PC....).
5ekl bych že pozice elektornu v orbitalu je náhodná. ALespoň pro henerování náhodných čísel by se dala využít jako dostatečná prvek náhody ;)
Pozici elektronu jejím zjišťováním ovlivníš. Základní poučka kvantové mechaniky ;)
Ovlivníš, ale i tak je během chvilky zase jiná, tedy náhodná, ne? Pokud tedy při každém pokusu o zjištění náhodného čísla budeš zjišťovat pozici elektronu, bude pokaždé jiná, ne? Já abych řekl pravdu, tak sem kvantovou mechaniku ještě vůbec nezkoumal, takže to jde mimo mě...
Elektron, potazmo ani zadne jine el. castice, neni zadna kulicka, ale rozprostrene neco (kvantum energie), a v urcitych mistech to ma nejvyssi pravdepodobnost vyskytu.
Z čehož by se dalo vyvodit, že vše má nějakou pravděpodobnost. Někde jsem slyšel (berte to jako "jeden fyzikář povídal"), že existuje pravděpodobnost, že se auto v garáži ocitne mimo ní, ba dokonce pravděpodobnost, že auto zdí garáže procouvá. Obě hodnoty jsou ale směšně nízké, ačkoliv by mne celkem zajímalo, kde je vědci berou (odkud je počítají).
Nípal: Ac to zni jako scifi, je to tak...
Nejvíc se mi líbí teorie, podle které třeba když je auto v garáži, tak tam vůbec být nemusí, třeba tam ani není, pokud se tam člověk nebo cokoli zrovna nedívá. Prostě že se dá jen předpokládat že tam je, pokud si to zrovna nemůžeme ověřit. Jistotu že tam je máme jen když se na něj díváme (nebo tak něco). Takže mezitím může kldině lítat okolo, změnit se v pomeranč, vyvolávat Nípala atd. atd.
Já vím, že poloha elektronu se nedá určit přesně, ale určuje se jen místo pravděpodobného výskytu. To ale neznamená, že ta poloha ve skutečnosti není dána nějakým pravidlem. Jak by se mohl elektron pohybovat náhodně? Určitě i na něj platí fyzikální zákony a pohybuje se podle určitých pravidel, takže je vždycky jeho poloha určitá.
Zase ale něco jiného je, co o tom víme my. Vemte si že není to tak dlouho co si lidi mysleli, že atom už se dále dělit nedá. Možná za pár let se budou smát jak jsme si mohli myslet, že poloha elektronu se nedá přesně určit, nebo že dokonce je náhodná ;-)
Za pár let možná :) Za pár let se budou třeba smát že sme věřili v existenci jakýchsi neutronů, že jsme potřebovali náhodná čísla a že sme uvažovali o autech uctívajících nípala (...)
Tom: Prave ze pohyp el. castic nelze vysvetlit klasickou mechanikou...
Auta uctívající Nípala si nedokáži dost dobře představit... asi jsem to dosud nikde neviděl :| Za pár let se můžeme smát čemukoliv, ale abychom se tomu fakt smáli, museli bychom tu polohu elektronu přesně určit a vymyslet na to vzorečky, které si stejně nikdo nebude pamatovat a stejně se bude i nadále učit na školách Newtonovská fyzika ;)
Ono i kdyby sme polohu znali, dá se dost těžko vyjádřit. Představte si že máte bod (jádro), okolo něj kouli (řekněme orbital, asi s, nebo nějaký, snad jsou nějaké ve tvaru koule :)). Na té kouli je bod (elektron). I kdyby se nehýbal, jak vyjádřit jeho pozici? Mě už přijde jendodušší představit si auto proměňující se v garáži za pomeranč než určení polohy elektronu pohybujícího se rychlostí světla na minimální ploše.
Je tady pár válů, který to znemožňujou. Podle Schrödingrovy rovnice (rozdíly vlnových fcí vzhledem k Planckově konstantě, zhruba) můžeme vypočítat místo výskytu elektronu na slušných 96%, bohužel už je to horší s jeho zaměřením. Tomu se pro změnu říká Heisenbergův princip neostrosti, a ten říká, že není možné říct "tady je náš elektron", protože tím změníme průběh pokusu (jak říkám já, kvantová mechanika je stejně nevyzpytatelná jako ženská při menstruaci). Někdo tady psal o elektronovém oblaku, ale to je nepřesné, existuje tzv. dualita částic, kdy se částice chová buď jako vlnění nebo jako pevné těleso. Představte si například dvě dírky v papíru vedle sebe. Dejme tomu, že proti nim vystřelíme elektron. Co myslíte, kterou dírkou proletí? Pochopitelně oběma, ale přitom se do "průletu" chová jako částice :)
Zdá se, že pravděpodobnost byla Schrödingerovým koníčkem, jistě všichni znáte tzv. Schrödingerovu kočku:) To je asi jak s tím autem. Je a není :)
Schrödingerova kočka je pěkný experiment. Ale ten asi známe všichni, takže o něm nebudeme mluvit. Stejně tak nebudeme mluvit o Murphyho kočce, která je taky pěkným paradoxem.
Můj názor na dualitu je ten, že všechno je vlnění - elektron je vlnění, foton je vlnění, neutrino je vlnění... celý náš svět je z vln, a protože jsou ty vlny pohromadě a všelijak se prolínají, zdá se nám, že jsou zde jakési částice, jakási pevná tělesa atd. ;) Dokažte mi, že v nějakém okamžiku nemohu chápat částici jako vlnění ;)
> Ono i kdyby sme polohu znali, dá se dost těžko vyjádřit. Představte si že
> máte bod (jádro), okolo něj kouli (řekněme orbital, asi s, nebo nějaký, snad
> jsou nějaké ve tvaru koule :)). Na té kouli je bod (elektron). I kdyby se
> nehýbal, jak vyjádřit jeho pozici?
To tak to nevím co je v tom za problém vyjádřit polohu bodu na povrchu koule. Na to stačí dvě souřadnice (např. sférický souřadný systém s konstantní délkou průvodiče).
> Prave ze pohyp el. castic nelze vysvetlit klasickou mechanikou...
Zatím. Protože to neumíme. Zatím.
No jo, ale jak vyjádřit souřadnice na kouli? Imho Musíš to kouli k něčemu vztáhnout, protože musíš definovat "natočení" koule, a to musíš udělat vzhledem k něčemu jinému, než je její střed...
nípal: OK, dám ti pěstí a uvidíme, jestli se ti bude zdát jako vlnění :))
funous > koule v prostoru má 6 stupňů volnosti, takže její poloha (a orientace) se určí pomocí šesti souřadnic.
Koule má svůj lokální souřadný systém (LCS). Koule je pevně spjata s jádrem atomu, takže ten LCS je vlastně LCS celého atomu. Polohu toho LCS určíme 6ti souřadnicemi vzhledem ke globálnímu souř. syst. GCS.
... eh pátek odpoledne, víc ze sebe nedostanu ...
Tom: souradnicovy system na kouli,... neznam ...
>>... eh pátek odpoledne, víc ze sebe nedostanu ...
lol